přes tenhle přejezd jsem v nerytmickém taktu kol drkotal snad stokrát. a vždycky mi padlo oko na osamělý domek závorářky, kde se za oknem, vedle kuželu světla z malé lampičky, sklání hlava… snad nad políčky křížovky. sklání se před tím, než se zase zvedne a nekonečným točením klikou po tisící první spustí závory.

ale já to dneska stihnul!

já dneska stihnul ještě ty závory s klikou.